Jak je důležité mít pořádné heslo.
Příběh z mé třicetileté IT praxe.
Než jsem propadl kouzlu pixelů, světla a geometrie, strávil jsem dobrých třicet let v IT světě. Patnáct z nich jako správce sítě.
A to je práce, která vám dá víc než jen znalost serverů, kabelů a systémů. Dřív nebo později vás naučí číst v lidech. V jejich zvycích, strachu, pohodlnosti… a hlavně v tom, jak přemýšlejí o heslech.
Dneska už víc fotím svou milovanou 45tkou po jižní Moravě, hledám klid, světlo a geometrii v krajině. Ale některé zkušenosti se vám zaryjí tak hluboko, že je prostě musíte poslat dál.
Past jménem „Alík“
Většina lidí chce po hesle jediné: aby si ho snadno zapamatovala.
A přesně v tom je problém.
Jako správci nám často stačilo přijít k počítači a vést krátký, úplně nevinný rozhovor:
„Jak se jmenuje váš přítel?“
„Máte psa?“
Pokud byla dotyčná nezadaná, jméno psa bylo téměř sázka na jistotu. Alík, Rex, Max…
A bylo hotovo. Přístup do systému rychlejší než zapnutí monitoru.
Vloupání do soukromí za pět vteřin — bez hackerství, bez techniky, jen s lidskou přirozeností.
Jak jedno heslo přežilo roky
Jednou jsme s naší paní účetní nastavovali přístup k důležitému serveru. Žádná věda. Prostě heslo, aby se šlo dál.
Vymýšlení jsme nebrali moc vážně. Heslo jsme tam… flákli.
Roky plynuly. Server běžel. Všechno fungovalo.
Až přišel den, kdy jsme se tam potřebovali znovu dostat. A samozřejmě — nikdo si heslo nepamatoval.
Zavolali jsme na helpdesk. Operátor chvíli něco kontroloval a pak s naprostým klidem oznámil, jaké heslo tam máme nastavené.
V tu chvíli jsme se na sebe s paní účetní podívali a málem spadli ze židle.
Heslo znělo (nápověda – Jaké máte heslo?):
JednoHo*noKleslo
Ano. Přesně tak. I s tím písmenem pod hvězdičkou.
Není to poezie. Není to hezké. Ale bylo to tak absurdní, tak jedinečné a tak „mimo běžné uvažování“, že to heslo roky nikdo neprolomil.
A hlavně — nebylo to jméno domácího mazlíčka.
Proč se dnes hesel nebojím
Dnes už naštěstí nemusíme vymýšlet podobné paměťové pasti. Máme správce hesel — v telefonech i počítačích. Třeba Klíčenku v iPhonu nebo Macu.
Spousta lidí se jich ale bojí.
„Co když se k tomu někdo dostane?“
„Co když si moje hesla někdo přečte?“
Věřte mi jako starému ajťákovi: ta data jsou šifrovaná.
Ani samotní zaměstnanci Applu k nim nemají přístup. Bez vašeho konkrétního zařízení a vašeho ověření je to pro kohokoliv zvenčí jen změť náhodných znaků bez významu.
Moje rada na závěr
Buďte kreativní. Buďte složití.
A klidně buďte i trochu „přízemní“, pokud vám to pomůže vytvořit něco skutečně jedinečného.
Hlavně ale… nepoužívejte jméno svého psa.