Baldovec mezi deštěm a sluncem

První den

Nabalil jsem svůj malý karavan na tři dny a zapřáhl ho za auto. Vyrazil jsem do kempu Baldovec a vůbec jsem nevěděl, co mě čeká.

Předpověď počasí nebyla zrovna ideální. Když jsem přijel, lehce pršelo. Nebyl to žádný prudký déšť, spíš vytrvalé mrholení, které provázelo celé odpoledne. Přesto jsem postavil karavan, připravil zázemí a vyrazil se podívat do okolí.

První dojem byl velmi příjemný. Kemp je schovaný uprostřed lesa a hned od začátku působí klidně. Žádný ruch města, žádné vinohrady a široké výhledy, na které jsem zvyklý z jižní Moravy. Tady vládnou stromy, voda a lesní ticho.

Nedaleko kempu protéká Bílá voda. Právě tam vedly moje první kroky. Potok se klikatí mezi stromy, vytváří drobná zákoutí, odrazy ve vodě a místa, kde by člověk dokázal sedět celé hodiny. Objevil jsem dřevěný mostek, mechem porostlé kořeny stromů, kapradiny a malé lesní louky. Nebyly to fotografie, za kterými jsem přijel. Byly to fotografie, které jsem našel cestou.

Po dešti získal les zvláštní atmosféru. Všechno bylo svěží, zelené a tiché. Mezi stromy se objevoval jeden starý strom, který vystupoval z okolní zelené stěny jako osamělý strážce lesa. Jinde zase potok vytvářel malá zrcadla, ve kterých se odrážely kmeny a větve.

Ani ptáci na sebe nenechali dlouho čekat. Po louce pobíhala trojice konipasů, v trávě hledala potravu kosice a poblíž se pohyboval i samec kosa. Objevil se také drozd. Nebyli to vzácní ptáci, ale právě oni patřili k tomuto místu a dotvářeli jeho atmosféru.

K večeru déšť konečně ustal. Mraky se začaly trhat a mezi korunami stromů se objevily první sluneční paprsky. Les během několika minut změnil tvář. To, co bylo celý den šedé a tlumené, najednou zazářilo všemi odstíny zelené.

Den jsem zakončil pod stanem s výhledem do lesa. Ve sklenici vychlazený Birrell, kolem ticho a vůně mokrého dřeva. Přemýšlel jsem o tom, že jsem do Baldovce přijel bez konkrétního plánu a bez představy, co budu fotografovat.

A možná právě proto byl první den tak příjemný.

Zítra ráno mě čeká další objevování. Tentokrát už ale vím, kam povedou moje první kroky. K Bílé vodě. Do míst, která jsem dnes jen letmo poznal a která se v ranním světle mohou ukázat úplně jinak.

​

Druhý den

Po včerejším dešti jsem se probudil do úplně jiného rána. Slunce svítilo už od časných hodin a les kolem kempu se pomalu probouzel. Nad loukami se držela vlhkost po nočním dešti a z korun stromů se ozýval ptačí zpěv. Když jsem snídal pod stanem, myslel jsem si, že poslouchám kosa. Nakonec se ukázalo, že jedním z ranních zpěváků byla i pěnkava obecná, která se později přišla podívat téměř až ke stanu.

Po snídani jsem sbalil R6 s objektivem RF 600 mm a R10 s Tamronem 18–300 mm a vyrazil na ranní procházku kolem Bílé vody. Hned po vytažení techniky mě čekalo malé překvapení. Foťáky zůstaly přes noc v autě a po přechodu do teplého a vlhkého ranního vzduchu se všechna skla okamžitě orosila. Než jsem mohl začít fotit, musel jsem chvíli čekat a objektivy osušit.

První kroky vedly po posečené louce podél cyklostezky. Na první pohled obyčejná louka, ale po chvíli pozorování se ukázalo, kolik života se v ní skrývá. V trávě pobíhali kosi, drozdi zpěvní a konipasi bílí. Jednomu z konipasů se podařilo ulovit mouchu a odletěl s ní v zobáku. Na kraji louky ležela hromada pokácených stromů, a tak jsem se na chvíli posadil na jeden z kmenů a jen pozoroval okolí.

Ranní světlo vytvořilo úplně jinou atmosféru než předchozí den. Strom, který jsem objevil už včera, najednou vystoupil z pozadí lesa a stal se dominantou celé louky. Slunce zvýraznilo jeho korunu i strukturu větví a ukázalo ho v úplně jiném světle.

Po nočním dešti se na loukách třpytila rosa. V trávě byly vidět desítky jemných pavoučích sítí, které by bez kapek vody zůstaly téměř neviditelné. Nad zemí se začal zvedat lehký opar a vlhkost se pomalu odpařovala do slunečného rána. Na lesních cestách zůstaly kaluže, ve kterých se odrážela modrá obloha, bílé mraky a koruny stromů. Stačilo se zastavit a podívat se dolů.

Cestou jsem se vrátil i k mostku přes Bílou vodu, který mě zaujal už při první procházce. Tentokrát jsem ho viděl z druhé strany. Potok tiše protékal lesem a ranní slunce pronikalo mezi stromy. Místo, které včera působilo chladně a deštivě, bylo najednou plné světla.

Po několika hodinách v terénu přišel čas na odpočinek. Na terase jsem si dal kávu a jablečný džus a jen pozoroval okolí. Baldovec mi znovu ukázal, že za přírodou není potřeba chodit daleko. Pěnkava se objevila přímo u stanu, po trávníku pobíhali konipasi a kosi a nakonec se přišel ukázat i rehek domácí. Nejdřív jsem ho zachytil jen při odletu, ale později se mi podařilo pořídit i lepší fotografie.

Odpoledne se neslo v klidném tempu. Chvíli ve stínu pod stanem, chvíli na terase a chvíli s R6 a šestistovkou připravenou na klíně. Ptáci se pohybovali přímo kolem kempu a nebylo potřeba nikam spěchat.

Večer jsme zakončili u táboráku. Opečený buřt, plameny a kouř stoupající do korun stromů vytvořily příjemnou tečku za dnem. Když jsem se později vrátil pod stan a zapnul televizi, uvědomil jsem si, jak odlišný byl dnešní den od včerejšího příjezdu v dešti.

Baldovec mi během jediného dne ukázal další svou tvář. Tentokrát slunečnou, klidnou a plnou drobných detailů, které člověk objeví jen tehdy, když zpomalí a začne se dívat kolem sebe.

Třetí den

Poslední ráno v Baldovci začalo brzy. Budík ukazoval 6:30 a zatímco se kemp teprve probouzel, já už přemýšlel o balení a cestě domů. Po dvou dnech mezi lesy, loukami a Bílou vodou přišel čas rozloučit se s místem, které jsem navštívil poprvé.

Snídaně byla tentokrát jednoduchá. Chléb, máslo, salám a k tomu ranní klid. Žádný spěch, žádné složité vaření. Jen poslední pohled na okolní les a uvědomění, že pobyt se chýlí ke konci.

Potom začalo balení. Židle, stolek, vaření, grilovací stolek a všechny drobnosti, které se během několika dnů nenápadně zabydlí kolem karavanu. Všechno šlo hladce až do chvíle, kdy přišla řada na stan. A přesně v ten okamžik, jako naschvál, začalo pršet.

Naštěstí nešlo o žádný prudký déšť. Stan se podařilo sbalit a uložit do karavanu. O jeho vysušení se postarám až doma. A jak už to bývá, sotva byl stan uklizený a vše připravené k odjezdu, déšť ustal.

Kárčí byl zapřažený za Dastym, všechno připravené na cestu a zbývala poslední zastávka na terase. Káva, jablečný džus a několik klidných minut navíc. Ten zvláštní okamžik mezi pobytem a návratem domů. Už nikam nefotit, nic nebalit, jen se naposledy podívat na místo, které se na pár dní stalo domovem.

Baldovec mi ukázal dvě různé tváře. Přivítal mě deštěm a mokrým lesem, ale druhý den nabídl slunce, ranní rosu, pavučiny v trávě, pěnkavy, konipasy, drozdy i tichá zákoutí kolem Bílé vody. Nebyl to výlet za vzácnými druhy ani za jednou konkrétní fotografií. Byl to pobyt o atmosféře místa, o objevování a o obyčejných okamžicích, které často zůstávají v paměti déle než samotné fotografie.

Po posledním doušku kávy jsem nastartoval a vydal se na cestu domů. Přede mnou byla hodina a půl jízdy, za mnou první návštěva Baldovce.

A myslím, že rozhodně nebyla poslední.

​

Napsat komentář