Blog

Ráno vstávám a první pohled z okna mi říká, že by dnes mohlo stát za to někam vyrazit. Venku je mlha, že by se dala krájet. A když je takové ráno, nemusím dlouho přemýšlet, kam pojedu.

Nesyt.

Balím věci na focení, tentokrát přidávám i vybavení na video, nakládám všechno do auta a vyrážím směrem k mému oblíbenému rybníku.

Rybník schovaný v mlze

Když přijíždím na místo, mlha je pořád všude. Zastavuji na kraji rybníka, beru vybavení a pomalu vyrážím pěšky tam, kam chodím obvykle.

Na rybník skoro není vidět.

Když dorazím na své oblíbené místo, čeká mě první překvapení. Voda je tentokrát mnohem dál od břehu, než jsem zvyklý. Odhadem minimálně dvě stě metrů.

Nezbývá než pokračovat dál.

Jdu po vyschlém dně rybníka až téměř k vodě. Zastavuji asi deset metrů od jejího okraje a usazuji se mezi rákosím, abych nebyl tolik vidět. Nad vodou stále leží mlha, ale pomalu jí začíná prosvítat slunce.

Rozbaluji techniku. Na R7 mám Tamron 18-300 a mikrofon pro natáčení videa a na Ršestce RF 600 mm. Na zem pokládám karimatku, kterou jsem si tentokrát vzal s sebou, a připravuji si místo tak, abych mohl podle potřeby sedět, klečet nebo si lehnout.

Teď už jen čekat.

Tentokrát ale rychle zjišťuji, že dnešní Nesyt asi nebude jen o tom dostat ptáka co největšího do záběru.

Mlha úplně změnila krajinu.

Protější břeh téměř zmizel, barvy jsou potlačené a z vody vystupují jen jednotlivé tvary. Ptáci se v některých záběrech mění v malé tmavé body obklopené prázdným prostorem. Jindy z mlhy vystoupí jen několik ptáků na hladině a jejich odrazy.

Začínám proto fotografovat trochu jinak než obvykle.

Nechávám kolem ptáků mnohem více prostoru. Nesnažím se každý snímek zaplnit detailem. Zajímá mě voda, mlha, odraz vzdáleného břehu a drobný pták někde uvnitř toho všeho.

Některé fotografie jsou téměř bez barev. Jiné mají jen jemné zelené a šedé odstíny. Vznikají obrazy, které jsou spíš o náladě ranního Nesytu než o samotném druhu ptáka.

A právě tahle atmosféra se mi začíná líbit.

První přilétá kulík

Zpočátku je voda téměř prázdná. Nikde nic.

Po chvíli se ale objevuje první malý návštěvník – kulík říční.

A tím dnešní focení vlastně začíná.

Za chvíli přilétají také konipasi bílí. Začínám fotografovat a zároveň natáčet. Pro video pořizuji i širší záběry vody a celé krajiny zahalené ranním oparem.

V dálce vidím bílou volavku a nad vodou prolétávají v mlžném oparu racci. Na chvíli se objeví také vodouš a další zahlédnu ještě dál u rákosí.

Chvíli klečím, chvíli sedím a občas si lehnu na karimatku. Jen pozoruji, co se kolem mě děje a odkud přiletí další pták.

Takto uběhne přibližně hodina.

Začínám mít pocit, že už mi Nesyt na tomto místě dnes nic dalšího neukáže. Pomalu tedy balím techniku, dávám batoh na záda a vyrážím zpátky k autu.

Jenže domů ještě nejedu.

Ještě se podívám na druhou stranu

Cestou mě napadne, že bych se mohl zastavit také na druhé straně Nesytu, kde je ptačí pozorovatelna.

Objíždím rybník, parkuji a posledních asi sto metrů pokračuji pěšky.

A dobře jsem udělal.

Tady je situace úplně jiná.

A nejen množstvím ptáků.

Mlha, ve které jsem fotografoval ráno, je pryč. Slunce už svítí naplno a z této strany rybníka ho mám přímo proti sobě. Jemné šedozelené fotografie z první části rána střídá tvrdší protisvětlo.

Najednou vznikají úplně jiné snímky.

Ptáci se mění v tmavé siluety, na hladině se objevují jejich odrazy a voda místy přechází téměř do bílé plochy. Z bahna a vody vystupují jen jednotlivé tmavé linie a stébla.

Během jediného dopoledne tak fotografuji Nesyt dvěma úplně odlišnými způsoby. Nejdřív tichý rybník schovaný v mlze, potom mělčinu zalitou protisvětlem a plnou života.

Najednou je všude živo

Na odkrytých bahnitých mělčinách hledají potravu malí bahňáci. Objevují se další kulíci, bekasiny a několik druhů vodoušů. Po vodě plují menší kachny a nechybějí ani racci.

Jsou tu také volavky. Jedna volavka popelavá stojí ve vodě a nad rybníkem prolétají bílé volavky.

Fotoaparát má najednou žně a já postupně fotografuji všechno, co mě zaujme.

Světlo ale není jednoduché. Fotím přímo proti slunci a u některých snímků přidávám korekci expozice přibližně o +2/3 EV. Přesto se z ptáků často stávají spíš siluety obklopené světlou hladinou.

A vlastně mi to vůbec nevadí.

Po ranních fotografiích v mlze je to další možnost, jak zachytit Nesyt trochu jinak. Místo klasického detailu ptáka mě začíná bavit jeho zasazení do prostoru. Odrazy na hladině, kruhy na vodě, bahnité ostrůvky a tenká stébla vystupující z vody.

Pták je někdy jen malou součástí celého obrazu.

Co všechno se děje kolem

Nad hladinou neustále létají vlaštovky.

Při fotografování si jich skoro nevšímám. Jsou rychlé a já mám objektiv namířený hlavně na ptáky pohybující se po mělčině.

Až doma při procházení fotografií zjišťuji, kolikrát se mi dostaly přímo do záběru. Někdy jako pěkná silueta, jindy jen jako rozmazaná tmavá šmouha. Na některých fotografiích to skoro vypadá, jako by mi to dělaly schválně.

A nejsou jediné.

Na jedné sérii fotografuji vodouše a až doma si všimnu, že na vrcholu jednoho tenkého stébla vyčnívajícího z vody sedí vážka.

Podle dalších snímků tam navíc neseděla jen okamžik. Zatímco já sledoval ptáky dole na mělčině, ona si nahoře v klidu seděla a nechávala se fotografovat.

To jsou přesně ty drobnosti, které při samotném focení často vůbec nevidím a objevím je až později na velkém monitoru.

Když přeletí pochop

V jednu chvíli se ale situace na rybníku náhle změní.

Nad vodou se objeví pochop rákosní.

Přelétá nad mělčinou a reakce je okamžitá. Malí ptáci, kteří ještě před chvílí v klidu hledali potravu, se zvedají z vody. Na okamžik je všude pohyb.

I pochopa se mi podaří několikrát zachytit v letu.

Za chvíli je zase klid a ptáci se postupně vracejí zpátky na mělčinu. Pokračují v hledání potravy, jako by se před chvílí nic nestalo.

Po chvíli přicházejí na pozorovatelnu také další lidé. S některými prohodím pár slov a občas vysvětluji, jaké ptáky právě na vodě vidí.

Samozřejmě nezapomínám ani na video. Pořizuji další záběry, fotografie přibývají a nakonec na pozorovatelně strávím přibližně další hodinu.

Pak se podívám na čas.

Je jedenáct hodin.

Pro dnešek stačí.

Stiskem spouště příběh nekončí

Vracím se k autu a vyrážím domů. Výprava sice končí, ale jak už dobře vím, stiskem spouště příběh nekončí.

A dnešek je toho dobrým příkladem.

Teprve při třídění fotografií totiž zjišťuji, kolik se toho během těch několika hodin na Nesytu vlastně odehrálo. Ještě nejsem ani v polovině fotografií a už mám ve výběru kolem třiceti snímků.

Nejsou to jen portréty jednotlivých druhů.

Je tam kulík na bahně, bekasina, vodouši s odrazy na hladině, kachny, racci, volavky, pochop i konipasi. Ale také vlaštovky, které mi neustále prolétaly záběrem, a dokonce vážka sedící na stéble, které jsem si při fotografování vůbec nevšiml.

A právě proto mě podobné focení baví.

Když sedím u rybníka, sleduji jen malou část toho, co se kolem mě skutečně odehrává. Něco vidím v hledáčku, něco zahlédnu koutkem oka a něco objevím až doma.

Dnešní focení mi ale připomnělo ještě jednu věc.

Není vždy nutné mít ptáka přes celý záběr.

Někdy je zajímavější nechat ho malého uprostřed krajiny a zachytit také prostředí, ve kterém žije. Ranní mlha mi nabídla jemné, téměř monochromatické fotografie. O pár hodin později vznikaly na stejném rybníku v protisvětle tmavé siluety a jednoduché obrazy složené z vody, odrazů a několika linií.

Jeden rybník, jedno dopoledne – a dva úplně odlišné způsoby fotografování.

Bylo to pěkné sobotní dopoledne. Po delší době jsem se vrátil na jedno ze svých oblíbených míst a Nesyt mi během jediného rána ukázal hned dvě různé tváře.

Začalo to tichem, mlhou, kulíkem a konipasy.

Potom přišlo slunce, protisvětlo a rybník plný života.

A až doma jsem zjistil, kolik dalšího se kolem mě odehrávalo, aniž bych si toho při fotografování vůbec všiml.

A přesně kvůli takovým ránům se sem rád vracím.