Dnešní ráno začalo jako obvykle. Balím batoh s fotovýbavou, do termosky liju čerstvý čaj a přibaluju i dva poctivé kusy mramorové bábovky od manželky. Venku je -9 °C a vyrážím s Dastym směr Sedlec a rybník Nesyt. Cíl je jasný: dnes to nebude zedníček, ale slanisko u Sedlece.
Na kraji parkuju auto, na záda házím batoh a ještě přidávám stativ Benro. Cesta vede kolem ohrady s buvoly. Jeden z nich mě sleduje s takovým výrazem, že bych si ho klidně mohl najmout jako kontrolora techniky. Pokračuju dál do rákosí. V sobotu tu kolegové fotili Sýkořice vousaté. To si nemůžu nechat ujít.
Dorážím na kraj zamrzlého rybníka. Tady jsem ještě nikdy nebyl. Dřevěná lávka z fošen vede směrem do rákosí. Díky ledu ale nemusím po ní, chodím vedle. Opatrně, led neznám. Jdu asi 100 metrů kolem lávky do rákosí a hledám ty vousaté potvůrky. Vytahuju stativ, nasazuju Ršestku a Tamron a začínám sledovat, co se kolem děje.
Zatím nic. Tak pochoduju sem a tam, abych se trochu zahřál. Po půl hodině přeletí první ptáček. Že by? Sleduju dění, ale stativ mi dnes spíš překáží. Ptáčci jsou příliš rychlí. Balím ho zpět do batohu a beru Ršestku do ruky. A hned první akce: sýkora modřinka. Nastavení: 600 mm, 1/1000, f/6.3, ISO auto. Mačkám spoušť. Mám ji! A pak další tři záběry. Asi čtyři modřinky poletují kolem, sedají na rákosí, krmí se semínky. Ne vždy to jde vyfotit. Často mizí v husté vegetaci, autofokus se nechytá.
A pak přichází to, proč jsem dnes přišel. Sýkořice vousatá. Ten nádherný ptáček, který se fotí tak těžko. Sedá na rákos nedaleko ode mě. Zaměřuju, fotím. Mám ho. Krásné záběry, je rozkročen mezí dvěma stébly a dívá se přímo na mě. Pak se posouvá o pár metrů dál, fotím z jiného úhlu, zezadu, jak se krmí. Nádhera. To se dneska povedlo.
Ještě pár snímků modřinky, která se tam taky objevila a končím. Termoska je prázdná, bábovka snězená. Jdu zpět k autu. Už můžu jet domů, pro dnešek splněno.
Zedníček na mě zatím hází „bobek“, ale mě to nevadí. I tak to byl skvělý den. Příroda, mrazivý klid a vousatý ptáček na kartě. Co víc si přát?
