Tonda na cestách a místní jídlo. 

Jsem fotograf a cestovatel. Celý život se snažím poznávat jiné země. Už jako dítě jsem cestoval s rodiči, a to mi zůstalo i v dospělosti. Jako každý jsme začínali u moře – s rodinou jsme jezdili do Jugoslávie a později do Chorvatska. Ale mě to táhlo dál. Postupně jsem navštívil spoustu zemí – v Evropě například několikrát Francii, v Africe Egypt, Keňu, Namibii, a také jsem se párkrát vydal přes “velkou louži” do Ameriky – USA a Florida, ale i Dominikánská republika.

A co jsem si vždy říkal? Chci ochutnat jídlo, které se vaří právě v té zemi.

Třeba kdysi v Chorvatsku jsme se zúčastnili místních slavností. A tam se podle tradice pekla koza na ohni na rožni. Sice to chutnalo trochu jako uvařené maso, ale ochutnal jsem. Nebo na Tenerife – byli jsme se podívat v místní zoo akvaparku. Vodní svět, fascinující expozice… a já si večer v restauraci dal chobotnici. Jo, právě tu, co jsme odpoledne obdivovali. Byla fantasticky připravená.

A tak se snažím v každé zemi ochutnat něco místního – někdy je to delikatesa, jindy kuriozita. Ale vždycky zážitek.

⸻

USA: burger s nožem, krevety v japonské show a barbecue v lese

Na Floridě se s místním jídlem nemusíte dlouho hledat – burger v Hard Rock Café (Miami) dostanete i s nožem zapíchnutým rovnou do housky. Jasné sdělení: tohle je Amerika. Vedle toho gurmánský zážitek v japonské restauraci DaRuMa v Naples – přímo před vámi kuchař vystřihne show s ohněm, krevetami a ostrými noži.

A pak tu je Florida trochu jinak – u Jožky v lese uprostřed buše. Venkovní gril, flákoty masa, domácí atmosféra. Tohle je BBQ po floridsku – a zážitek, který si nepřivezete z katalogu.

Natočil jsem i video z kuchařské show v restauraci DaRuMa. Stojí to za shlédnutí.

Odkaz na video: –> YouTube

Keňa: zelenina, chobotnice a lilky

Afrika umí překvapit. Třeba když vám na talíř naservírují křehkou zeleninu s jemnou omáčkou a k tomu přílohy, které u nás běžně nevidíte. V Keni jsem ochutnal chobotnici jinak než v Evropě – s omáčkou a hranolky. A lilky na grilu s bramborami a cizrnou? Luxusní kombinace chutí.

Egypt: dortíkový ráj a hotelový lesk

Sharm el Sheikh. Načechrané dezerty, podnosy sladkostí, bufetové stoly přetékající jídlem. Vypadá to jako z pohádky o orientálním sultánovi – jen místo harému tu máte šéfkuchaře, co vám naservíruje, co si jen zamanete.

Tenerife: sangria, lanovka a pirátská vesnice

Na Tenerife jsme seděli u bazénu se džbánem sangrie – víno, ovoce, led a slunce. K tomu plavky, brýle a žádné starosti. Později káva u lanovky na sopku Teide, kde byla v pozadí vidět měsíční krajina. A nezapomenutelné bylo posezení v kavárničce na konci světa – v pirátské vesničce Masca, kde to vypadalo jako z filmu. Jen bez pirátů.

Francie: festival, parfém a Formule 1 (hotely, ne auta)

Na červeném koberci v Cannes jsem si připadal jako hvězda – i když bez filmové role. Navštívili jsme také Éze – vesničku, kde se vyrábějí esence pro parfémy. A během cest po Francii jsem poznal i ten druhý konec spektra: malé hotýlky u dálnic, řetězec Formule 1. Není to luxus, ale na přespání a snídani stačí – zvlášť když je člověk na cestách. A pizza v Monaku? Protože i ve francouzském přístavu přijde chuť na italskou klasiku. Na těch Formulích jsem taky byl, alespoň se projít po trati v Monaku.

Namibie: záviny, koláče a maso z africké divočiny

V Namibii jsem si dal luxusní jablečný závin s lattéčkem – svačina na zastávce uprostřed ničeho. Ale i tady se dbá na chuť a styl. Snídaně: ovoce s jogurtem, omeleta s toastem. A večer? Maso z antilopy oryx. V Africe totiž nechodíte na srnčí, ale na to, co tam běhá. Takže oryx, kudu nebo impala – každý má svou chuť i charakter.

⸻

Historka na závěr: Turkey vs. Turkish

Hotel ve Švýcarsku, Zermatt. Jeden bar, jeden bazén, jedno nedorozumění. Po koupání jsme si se ženou chtěli dát kávu. Ona pije českého turka. A tak říkám číšnici: „One Turkey coffee.“ Ta na mě vytřeštila oči. Až později mi došlo – řekl jsem „krůtí kávu“.

Výraz v její tváři: něco mezi šokem a diplomacií. Po chvíli říká: „You mean Turkish coffee?“ A já se směju – jasně, že Turkish. Tureckou kávu vám udělají třeba v Egyptě nebo Řecku. Ale českého turka? Mletá káva zalitá horkou vodou? To je český originál. Jinde ve světě se s tím nesetkáte.

⸻

A proč to všechno píšu?

Protože jídlo je součástí cestování. Nejen památky a příroda, ale i chutě, které si zapamatujete navždy. A pokaždé, když si doma udělám svou domácí paštiku, vzpomenu si třeba na BBQ u Jožky ve floridském lese. Anebo na záviny v Namibii. Anebo na tu chobotnici, co jsme si dali po návštěvě akvária. A možná i na ten pohled číšnice, když jsem chtěl turka. Ale o tom už víte.