aneb Strom ve větru ticha.
Je sobotní odpoledne. Beru svůj batoh s výbavou na focení a vyrážím ven. Kam asi tak pojedu?
Vítězí přehrada Nové Mlýny, konkrétně střední nádrž u Dolních Věstonic. Už jsem tam dlouho nebyl – a dnes to cítím správně. Přijíždím, zaparkuji a vydávám se po hrázi. Z dálky je slyšet hlasy vody. A křídla.
Na hladině je rušno. Husy, kachny, racci – a občas proletí i temná silueta kormorána. Dělám pár záběrů, ale nic mě zatím nezasahuje. Tak jdu dál. Otočím směr a mířím k hrázi směrem na Strachotín.
A tam ho uvidím.
Uprostřed tiché vodní plochy stojí osamělý strom. Znám ho – je to legenda této nádrže. Ztracený, ale neporažený.
Okolo něj poletují ptáci, krouží, přelétají, míjejí ho. Ale on tam stojí. Nepromlouvá, jen je.
Zastavím se. Přiložím hledáček k oku. Canon R6 Mark II a RF 24–105 mm f/4–7.1.
Jeden záběr. A ještě jeden.
Zde není třeba sériového snímání. Tohle je klid.
Jeden obraz. Jedna emoce.
Tuhle fotografii jsem pojmenoval: „Osamělost mezi křídly aneb Strom ve větru ticha.“
Zaslouží se u ní zastavit a pokochat se pohledem.