Co nosím v batohu, když jdu fotit přírodu

Občas se mě lidé ptají, co všechno vlastně nosím s sebou, když vyrážím fotit přírodu. Odpověď není úplně jednoduchá, protože záleží na tom, kam jdu a co chci fotit. Někdy je to jen krátká procházka kolem vody, jindy několik kilometrů s plnou výbavou. Rozdíl mezi těmito dvěma výpravami může být klidně deset kilogramů.

Když jdu jen na lehkou procházku

Jsou dny, kdy nechci tahat velký batoh. Vezmu jen malou sestavu – Canon R10 s univerzálním objektivem Tamron 18–300 mm. Tenhle objektiv mám rád právě proto, že zvládne téměř všechno. Od krajiny až po vzdálenější ptáky. Do kapsy často přihodím ještě malou akční kameru DJI Action 4, kterou používám na krátké záběry z přírody nebo atmosféru kolem focení.

Taková sestava má zhruba kilo a půl a člověk o ní skoro neví. Je ideální na procházku kolem řeky nebo rybníka, kdy nikdy nevíte, co se objeví. Někdy jdu jen na chvíli „se podívat“ a nakonec z toho vznikne několik zajímavých fotografií. Příroda má totiž jednu zvláštní vlastnost – nikdy dopředu nevíte, co vám připraví.

Když jdu fotit cíleně

Jiná situace je, když vím, že jdu opravdu fotit. V takovém případě už beru batoh a většinou dvě těla fotoaparátů. Hlavní fotoaparát je Canon R6 Mark II a jako druhé tělo používám Canon R10. Druhé tělo se hodí hlavně ve chvíli, kdy nechci neustále měnit objektivy nebo když potřebuji rychle reagovat na jinou situaci. V praxi to často vypadá tak, že jeden fotoaparát mám připravený na delší ohnisko a druhý na širší záběr. Když se něco zajímavého objeví, stačí jen zvednout druhý fotoaparát a fotit. Není čas přemýšlet nad výměnou objektivu. Když jdu třeba do města nebo do parku, beru většinou R6 II s objektivem RF 45 mm f/1.2 a na R10 Sigmu 18–50 mm f/2.8.

Když jdu fotit k řece nebo rybníku

Nejtěžší výbava je samozřejmě při focení ptáků. Tam už přichází na řadu velký teleobjektiv Tamron 150–600 mm a stativ. Taková výprava už znamená plný batoh a několik kilogramů navíc. Když k tomu přidám dalekohled, stativ, mikrofony na natáčení videa, náhradní baterie a pár drobností, dostanu se klidně na jedenáct kilogramů výbavy. A často přibude ještě jedna drobnost – malá skládací trojnožka na sezení. Když člověk čeká u vody nebo v rákosí delší dobu, je to překvapivě praktická věc.

Naštěstí se to dá rozložit – něco je v batohu, něco na popruzích a část techniky skončí na stativu. Někdy si také batoh nechám na jednom místě a chodím kolem jen s fotoaparátem na popruhu. Při fotografování ptáků je totiž často důležitá trpělivost. Člověk někdy sedí u vody nebo v rákosí a čeká, jestli se něco objeví.

Dalekohled je často důležitější než fotoaparát

Možná to zní překvapivě, ale při focení ptáků používám často nejdřív dalekohled. Ten mi pomáhá ptáky najít, sledovat jejich chování a někdy i určit druh. Teprve když vidím, že má smysl připravit techniku, stavím stativ a beru do ruky fotoaparát. Kolikrát se mi stalo, že jsem si dalekohledem všiml ptáka sedícího na druhé straně řeky nebo na rákosinách, kdy bych si ho bez dalekohledu ani nevšiml.

Fotografování je vždy kompromis

Každý fotograf si časem musí najít vlastní rovnováhu mezi tím, co všechno chce mít s sebou a kolik je ochoten nést na zádech. Někdy stačí malá sestava na lehkou procházku, jindy je potřeba plná výbava. Ale platí jednoduchá věc – nejlepší fotoaparát je ten, který máte zrovna u sebe, když se před vámi objeví zajímavý moment.

A právě proto se snažím mít výbavu poskládanou tak, abych mohl vyrazit do přírody kdykoliv – ať už jen na krátkou procházku, nebo na několik hodin čekání u vody.

Technika je jen prostředek

Když se mě lidé ptají, co všechno nosím v batohu, často čekají dlouhý seznam techniky. Ve skutečnosti ale nejde ani tak o konkrétní značky nebo modely.

Důležitější je vědět, proč tu techniku berete.

Jinou výbavu si vezmete na krátkou procházku kolem řeky, jinou na několik hodin čekání u rákosin. Někdy je lepší být lehký a pohyblivý, jindy se vyplatí vzít stativ a velký teleobjektiv a být připravený na vzdálenější scénu. Časem člověk zjistí, že nejde o to mít s sebou všechno. Spíš o to mít s sebou to správné pro daný okamžik.

A také o to, aby vás technika neodradila od samotné cesty do přírody. Protože někdy ty nejlepší fotografie vzniknou právě ve chvíli, kdy jste vyrazili jen na krátkou procházku s lehkou výbavou – a vůbec jste nečekali, že něco zajímavého potkáte.

Ale nejdůležitější je ale to vůbec někam vyrazit.

Napsat komentář