V posledních dnech se stále častěji objevují zprávy o tom, že by se měly na školách plošně zakázat mobilní telefony. Přiznám se, že mě tato debata nutí přemýšlet. Ne proto, že bych chtěl, aby děti během vyučování hrály hry nebo trávily čas na sociálních sítích. Právě naopak. Jako člověk, který více než třicet let pracoval v IT, si ale kladu jinou otázku.
Není zákaz jen řešením důsledku místo příčiny?
Co mě naučil profesor před padesáti lety
Když jsem studoval průmyslovou školu, náš profesor matematiky měl zajímavý přístup. Nechtěl po nás, abychom se učili desítky vzorců nazpaměť.
Říkal: „Neučíme se nazpaměť. Učíme se chápat. Kdo chápe, ten si zapamatuje.“
Ve škole jsme používali matematické tabulky. Ne proto, že bychom neuměli počítat, ale proto, že nás učil něco mnohem důležitějšího. Najít správný vzorec. Pochopit, kdy ho použít. A umět ho správně aplikovat.
Po padesáti letech si nemyslím, že byl tento přístup zastaralý. Naopak. Dnes je možná aktuálnější než kdykoliv předtím.
Mobil není nepřítel
Dnešní děti mají v kapse zařízení, které dokáže během několika sekund najít informace, které jsme my dříve hledali v knihách nebo tabulkách.
Otázka ale nezní: Mají mít mobil?
Otázka zní: Umíme je naučit mobil správně používat?
Když dítě použije telefon k tomu, aby si našlo správný vzorec, ověřilo informace nebo si vytvořilo vlastní poznámky, je to špatně? Nebo je to přesně dovednost, kterou bude jednou potřebovat v zaměstnání?
Mobil jako pracovní nástroj
Představme si hodinu fyziky.
Učitel může říct: „Mobily schovejte.“
Nebo může říct: „Vytáhněte mobily. Najděte správný vzorec a vysvětlete, proč jste použili právě tento.“
Děti se v tu chvíli neučí jen vzorec. Učí se hledat informace. Přemýšlet. Porovnávat zdroje. A hlavně pochopit, proč právě tento vzorec použít. Přesně to budou jednou dělat v zaměstnání.
Zákaz problém nevyřeší
Představme si jedenáctiletého žáka. Ve škole má mobil zakázaný. Ve dvě hodiny odpoledne vyjde ze školy, zapne telefon a celé odpoledne hraje hry. Co jsme tím zákazem změnili?
Podle mě nic.
Nezměnili jsme jeho návyky. Jen jsme na několik hodin odstranili zařízení z jeho dosahu.
Kde vidím skutečný problém
Podle mě bychom měli na školách více učit:
- jak vyhledávat informace,
- jak poznat důvěryhodný zdroj,
- jak používat technologie ke studiu,
- jak využívat umělou inteligenci jako pomocníka,
- jak si organizovat poznámky,
- jak chránit své soukromí.
Stejně důležité je ale vzdělávání rodičů. Mnoho z nich vůbec netuší, jak fungují dětské účty, rodičovská kontrola nebo časové limity aplikací. Přitom dnešní telefony umožňují rodičům mít přehled o tom, jaké aplikace dítě používá a kolik času u nich tráví.
Rybu, nebo rybaření?
Existuje jedno známé přísloví.
„Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.“
Podle mě je to stejné i ve školství. Můžeme děti naučit deset vzorců nazpaměť. Nebo je můžeme naučit, jak správný vzorec najít, pochopit a použít. Můžeme jim zakázat mobil. Nebo je můžeme naučit, aby se z něj stal pracovní nástroj místo hračky.
Můj pohled
Nemyslím si, že děti mají mít mobil neustále na lavici. Naopak. Během běžné výuky může být klidně uložený ve skříňce nebo v batohu.
Ale když učitel řekne: „Teď si ho vytáhněte. Budeme s ním deset minut pracovat.“
Pak podle mě škola plní jednu ze svých nejdůležitějších rolí. Připravuje děti na svět, ve kterém jsou technologie běžnou součástí života. Protože technologie nezmizí.
Otázkou není, jestli je budou děti používat.
Otázkou je, jestli je naučíme technologie používat správně.
Škola by měla učit děti přemýšlet a používat technologie jako pracovní nástroj.
Závěrem
Tento článek jsem nenapsal za hodinu sezením u klávesnice.
Nejdříve jsem více než hodinu diskutoval nad tímto tématem. Hledal jsem argumenty, vzpomínal na své studium, na třicet let práce v IT i na zkušenosti s dnešními technologiemi. Teprve když byly myšlenky ucelené, využil jsem umělou inteligenci, aby mi pomohla vše přehledně uspořádat do článku. Právě v tom podle mě spočívá budoucnost technologií. Ne aby přemýšlely za nás. Ale aby nám pomohly zpracovat naše vlastní myšlenky rychleji a efektivněji.
Stejně jako jsme kdysi používali matematické tabulky místo memorování desítek vzorců, dnes můžeme využít moderní technologie k tomu, abychom více času věnovali přemýšlení a méně rutinní práci.
Možná právě to je dovednost, kterou budou dnešní děti jednou potřebovat nejvíce. Ne umět všechno nazpaměť. Ale vědět, jak technologie používat tak, aby pracovaly pro ně, a ne místo nich.