Občas člověk narazí na nějakou technologickou myšlenku, která mu zůstane v hlavě dlouhá léta. Kdysi jsem viděl koncept počítače budoucnosti, který vypadal jako obyčejná stolní lampička. Na stole nebyl monitor ani klasická počítačová sestava. Lampička promítala pracovní plochu přímo na stůl a stejně tak virtuální klávesnici, na které se dalo pracovat. Tehdy mi to připadalo jako sci-fi. Dnes už si tím tak jistý nejsem.
Možná už jsme skoro tam
Když se podívám na Apple Vision Pro, princip je vlastně velmi podobný. Jen se obraz nepromítá fyzicky na stůl, ale vzniká přímo v prostoru před uživatelem. Najednou nepotřebuji monitor o úhlopříčce 27 nebo 32 palců. Mohu mít pracovní plochu mnohem větší a její velikost si zvolit podle toho, kde právě jsem. A právě tady jsem se začal trochu zasnívat.
Co kdyby se dnešní Vision Pro podařilo výrazně zmenšit?
Ne na další velký headset, ale na lehké brýle, které bych mohl mít několik hodin na hlavě bez pocitu, že nosím počítač. Sedím doma na gauči. Sedím v letadle. Čekám v letištním salónku. Jsem večer v karavanu. Přijdu do hotelu. Co vlastně potřebuji? Možná jen jedny brýle.
A proč vlastně potřebuji notebook?
Dnes vozíme notebook hlavně proto, že s sebou potřebujeme displej, klávesnici a počítač v jednom zařízení. Jenže pokud displej přestane být fyzickou věcí, celý koncept notebooku se začne měnit. Výpočetní jednotka může být malá krabička v kapse nebo v tašce. Obraz vytvoří brýle. A když budu chtít opravdu psát, vytáhnu malou skládací fyzickou klávesnici.
Nic víc.
Nepotřebuji skládací telefon jen proto, abych získal větší displej. Nepotřebuji vozit velký monitor. Nepotřebuji notebook jen proto, že má obrazovku. Možná jednou nebude největší technologickou novinkou větší displej. Možná bude největší novinkou to, že displej vůbec nebudeme potřebovat.
Klávesnice nemusí zmizet
Nemyslím si, že budoucnost musí znamenat mávat rukama ve vzduchu a všechno ovládat gesty. Když budu chtít psát článek nebo delší text, pořád budu chtít normální fyzickou klávesnici. Klidně malou a skládací. Ale spoustu činností dnes už vůbec psát nemusím. A právě tady mi najednou začala dávat ještě větší smysl nová Siri AI.
Počítač, kterému prostě řeknu, co potřebuji
Nedávno jsem na macOS 27 zkoušel novou Siri AI. Napsal jsem jí česky, aby mi našla e-mail s rezervací kempu. Našla ho. Zeptal jsem se, kdy jedu do Mostu na focení trucků. Našla událost v kalendáři a dokonce zjistila, jak dlouho mi bude trvat cesta z místa, kde budu v té době ubytovaný. A právě v tu chvíli mi začala celá ta představa dávat dohromady smysl. Představme si, že už nemám před sebou klávesnici ani monitor.
Mám jen lehké brýle.
Řeknu: „Najdi mi e-mail, ve kterém jsem objednával kemp v Maďarsku.“
Siri ho najde a zobrazí mi ho před očima.
„Kdy tam jedu?“ Ukáže termín.
„Ukaž mi to na mapě.“ Objeví se mapa.
„Mám to v kalendáři?“ Zkontroluje kalendář.
A já jsem se přitom vůbec nedotkl klávesnice.
Možná tady je skutečná budoucnost osobního počítače
Dnes se hodně diskutuje o skládacích telefonech, stále větších displejích a dalších variantách zařízení, která v principu pořád fungují stejně. Máme obrazovku a snažíme se ji nějak zvětšit, zmenšit nebo složit.
Ale možná je potřeba položit úplně jinou otázku:
Proč vůbec potřebujeme fyzickou obrazovku?
Vision Pro už ukázal, že pracovní prostor může existovat před námi v prostoru. Siri AI zase začíná ukazovat, že počítač nemusíme ovládat jen klikáním na ikony a hledáním informací v jednotlivých aplikacích. Když se tyto dvě technologie jednou spojí v opravdu lehkém a pohodlném zařízení, může se způsob používání počítače změnit mnohem víc než příchodem dalšího tenčího notebooku.
A možná je právě tady prostor pro nový Apple
Při debatách o budoucnosti Applu se často mluví o tom, zda budou nové produkty odvážnější. Já bych osobně neviděl odvahu v tom, že Apple udělá další skládací telefon. Mnohem zajímavější by pro mě bylo vzít technologii Vision Pro a říct:
Pojďme ji zmenšit. Odlehčit. Udělat z ní zařízení, které lidé budou chtít každý den nosit s sebou.
Ne jako technologickou demonstraci. Ale jako skutečný osobní počítač.
Jen jsem se na chvíli zasnil
Možná budeme za deset let pořád otevírat notebooky a připojovat je k monitorům. Možná ne. Ale když si vzpomenu na dávný obrázek stolní lampičky, která měla nahradit celý počítač, a podívám se na dnešní Vision Pro a novou Siri AI, už mi ta představa nepřipadá tak vzdálená. Třeba jednou opravdu vyrazím na cestu jen s malou krabičkou, lehkými brýlemi a skládací klávesnicí. A možná i tu klávesnici nechám většinu času v tašce.