Na konci června jsem se vydal na krátký ranní výlet k rybníku Nesyt. Je to místo, které mě přitahuje už dlouhá léta – největší moravský rybník, kousek od Sedlece, nabízí každé ráno jinou atmosféru. Mokřadní krajina, rákosí, vzdálené siluety Pálavy a hlavně ptáci. Ti jsou hlavními protagonisty tohoto příběhu.
Na vodní hladině jsem jako první zahlédl lysku černou. Je to stálý obyvatel těchto rybníků, nenápadný, ale přesto výrazný svým bílým štítkem na hlavě. Připlouvala mezi trsy rákosí a pozorovala okolí s vědomím, že tady je doma.
A pak – jako by se rozprostřelo ticho – přiletěla volavka bílá. Její bílé peří zářilo proti zelenému pozadí rákosí jako čistý tah štětce na akvarelu. Vypadala, jako by sem patřila odjakživa. Krátce nato se objevila i volavka červená, kterou se mi podařilo zachytit přímo v letu – ladně přeletěla hladinu a zmizela v dálce. Dvě tváře stejného rodu – klid a pohyb.
Na otevřenější hladině se pak objevila husice liščí – její rezavé tělo a tmavá hlava vytvářely elegantní kontrast, který si nelze splést. Fotím ji tu opakovaně už několik let, protože na Nesytu zůstává po celý rok. Tentokrát jsem ji zastihl ve chvíli naprostého klidu, jak beze spěchu proplouvá vodní hladinou – jako kdyby neměla v plánu vůbec nic, jen být.
U bahnitých břehů se na okamžik mihnul jespák bojovný. Drobný a přesto výrazný ve svém nenápadném šatě. Pohyboval se rychle, ale ladně, jako by tančil po okraji vody. Tito bahňáci jsou tu spíše na návštěvě – poutníci mezi světy. Měl jsem štěstí, že jsem ho zachytil právě v tu chvíli.
A pak přišla ona – pisila čáponohá. Křehká a přitom výrazná, působila jako stvoření z jiného světa. Dlouhé, tenké nohy, ladné pohyby, oči upřené k hladině – každým krokem si jako by promýšlela další verš básně, kterou píše do mělké vody. A najednou se ozvala. Ostrý, štěkavý hlas přerušil ticho a rozechvěl celou krajinu. Nebyl to zpěv, byl to výkřik přítomnosti – hlas přírody, který neprosí, ale upozorňuje. Volala znovu a znovu, naléhavě, neústupně. Ten zvuk mi zůstal v hlavě ještě dlouho poté.
Právě pro tyto momenty fotím. Nesyt mi opět připomněl, proč se vracím. Nejen kvůli obrazům, ale i kvůli zvukům, náladám a nečekaným setkáním. Tentokrát byla pisila čáponohá nejen modelem, ale i hlasem celého rána. Hvězda, která zazářila ve vodním světě ptáků.
🎬 Video z výletu si můžete pustit zde: