Je sobotní mlhavé ráno. Přijíždím k řece Dyji na své oblíbené místo. Tentokrát si beru jen Canon EOS R6 Mark II s objektivem RF 600 mm, náhradní baterii a dalekohled. Nic víc nepotřebuji. Jsem zvědavý, co mi dnes řeka ukáže.
Nad hladinou se povalují chuchvalce mlhy a ptáci se občas ztrácejí v jejím jemném oparu. Vzduch je klidný, voda připomíná zrcadlo a celé okolí působí téměř ospale. Pomalu vyrážím po břehu a pozoruji život kolem sebe.
Netuším, že dnešní ráno bude patřit především mláďatům a jejich rodičům.
První zastávku mi připraví rákosí podél vody. Mezi stébly se míhají drobní ptáci a chvíli mi trvá, než je vůbec najdu. Jsou to moudivláčci. Mladí jedinci poletují po rostlinách sem a tam a já sotva stíhám mačkat spoušť. Chvíli posedí, pak zase zmizí mezi stébly. Najednou se objeví dospělý moudivláček. Prolézá rákosím, loví drobný hmyz a nosí ho mladému. Ten hlasitě protestuje, jako by několik minut bez jídla znamenalo katastrofu. Dospělý pták se nezastaví ani na okamžik. Hledá, loví, krmí a znovu odlétá. Přede mnou se odehrává obyčejný, a přitom fascinující příběh rodiče a mláděte.
Pokračuji dál podél řeky. Na padlých kmenech ve vodě poskakují konipasi bílí. Chvíli se zastaví, chvíli poskočí o několik metrů dál. V mlžném ránu působí skoro jako součást krajiny. Jsou to vděčné objekty k fotografování, ale dnes mám pocit, že příroda chystá ještě něco navíc.
Na místě, kde je voda mělčí a uprostřed řeky se nachází malý zarostlý ostrůvek, vychází z rákosí slípka zelenonohá. Opatrně se rozhlédne a vydává se hledat potravu. Ve vlhkém ranním vzduchu působí téměř tajemně. Nedaleko odpočívají na kmeni kachny divoké a nad protějším břehem prolétá volavka popelavá. Mlha jí sice ubírá na ostrosti, ale zároveň dodává celé scéně zvláštní atmosféru.
Jdu dál.
V dálce zahlédnu dvě labutě.
Říkám si, že labuť v ranní mlze by mohla být krásná fotografie. Přibližuji se tedy pomalu k vodě a začínám fotit. Když si první snímky kontroluji na displeji fotoaparátu, zjišťuji, že nejsou samy.
Mají kolem sebe mláďata.
Najednou je všechno jinak.
Opatrně se schovávám za rákosí, abych je nerušil. Sedím v klidu a jen pozoruji. Rodina se drží na mělčině, kde pod hladinou rostou vodní rostliny. Jeden z rodičů sklání hlavu pod vodu a vytahuje trsy travin ze dna. Mláďata ho okamžitě následují. Pozorují každý jeho pohyb a snaží se dělat totéž.
Nejde jen o ranní krmení.
Je to výuka.
Mladé labutě se učí, jak si samy najít potravu. Jak přežít. Jak jednou fungovat bez pomoci rodičů.
Dívám se na ně a uvědomuji si, že stejný princip funguje všude kolem nás. Je jedno, jestli jde o lidi nebo zvířata. Mladí se vždy učí od starších. Někdo jim musí ukázat cestu.
Dlouhé minuty jen sedím a pozoruji jejich život na řece. Nikam nespěchají. Ani já ne.
Po chvíli se vracím zpět po stejné cestě. Labutí rodinky jsem si užil dost a nechávám ji dál žít vlastním životem.
Sedám si na břeh a chvíli si vychutnávám klid řeky. Hladina je téměř bez pohybu. Po vodě pluje potápka roháč. Chvíli pozoruji její odraz a pak sleduji, jak se náhle ponoří pod hladinu. O několik sekund později se vynoří o kus dál. V zobáku nic nemá. Asi se jí tentokrát nezadařilo. Přesto ji pozoruji dál. Vždy zmizí pod vodou a za chvíli se objeví na jiném místě. Je to jednoduché divadlo, které by člověk mohl sledovat celé hodiny.
Při návratu k autu mířím ještě jednou kolem rákosí.
A právě tady mě čeká poslední kapitola dnešního rána.
Mezi stébly posedává mladý rákosník proužkovaný. Musím ho chvíli hledat, protože dokonale splývá s okolím. O několik metrů dál se objeví dospělý pták. V zobáku drží housenku. Za chvíli další. Potom nějakou larvu.
Najednou je jasné, co se děje.
Někde poblíž je hnízdo.
Dospělí ptáci neúnavně nosí potravu svým mláďatům. Létají sem a tam, zatímco mladí čekají ukrytí v bezpečí rákosí. Další příběh rodičů a jejich potomků. Další důkaz, že dnešní ráno má jedno společné téma.
Když se později dívám na fotografie doma na monitoru, uvědomuji si, že jsem vlastně nefotografoval jednotlivé druhy ptáků.
Fotografoval jsem život.
- Moudivláčky krmící mladé.
- Labutě učící svá mláďata hledat potravu.
- Rákosníky nosící housenky do hnízd.
- Mladé ptáky, kteří se teprve učí žít ve světě kolem sebe.
Nepřipomíná vám to něco?
Rodiče jedou do obchodu, nakoupí jídlo pro rodinu, přivezou ho domů a uloží do ledničky. Děti pak otevřou dveře a najdou vše připravené.
V přírodě je to vlastně podobné. Jen místo auta jsou křídla. Místo nákupní tašky zobák plný larev. A místo ledničky dobře ukryté hnízdo v rákosí.
A tak jsem si z jednoho obyčejného mlhavého rána na řece Dyji neodvezl jen fotografie. Odvezl jsem si příběh o starých a mladých. O těch, kteří učí, a o těch, kteří se teprve učí žít.
Příběh, který se v přírodě odehrává každý rok znovu a znovu, a přesto nikdy neomrzí.